úterý 14. března 2017

Podzimní Zbytov 2016

Podzimní Zbytov roku 2016 začal tak, že se Ben potkal s Pepinou na brněnském hlavním nádraží a v 15:53 se vydali vlakem do Bystřice nad Pernštejnem. Na Lesné přistoupili Franta s Kurtem a Kurt vytáhnul z krosny lahváče. Po přestupech v Tišnově a v Nedvědici se prošli ztemnělou Bystřicí až k „zahradnictví“ na přímý autobus do Strachujova s příjezdem v 18:09. Ve Strachujově pak zapadli do hospody. Kromě Franty tu všichni byli poprvé, konečně tedy využili časného příjezdu k návštěvě tohoto legendárního místa. Zpočátku tam seděli jen dva chlapi, pak se ale místnost dosti zaplnila a v kamínkách se rozhořel oheň. U jednoho stolu chlapi mastili karty, jeden místní dobrák se chlubil čerstvě vypálenou slivovičkou, kterou naléval i našim cestovatelům. Bylo rozhodnuto, že počkají na Domču, která měla přijet druhým strachujovským expresem. Ben volal Honzovi na Zbytov, aby neměl starost, že nikdo nepřijde (bylo totiž přihlášeno rekordně málo lidí, jen něco přes deset, z nichž asi 3 se ještě v posledních dnech před Zbytovem omluvili), Honza pak ale říkal, že kdyby věděl, že se výprava v hospodě zdrží tak, jak se nakonec zdržela, vydal by se za nimi. Domča nakonec skutečně dojela (v hospodě ve Strachujově se tedy sešla kompletní Elgartka), ale poněkud komplikovaněji než bylo v plánu a se zpožděním, do příjezdu Lucky do Jimramova klasickým busem z Prahy už tak nezbývalo mnoho času. Bylo tedy rozhodnuto, že jí ostatní půjdou naproti, než se ale zvedli, vypili další rundu slivovice a vyšli z hospody, Lucka už stála přede dveřmi. I vydali se všichni na Zbytov, kam dorazili někdy kolem půl desáté. Kurt pěl ódy na strachujovskou hospodu, ve kterých bylo hlavním refrénem zvolání „pověsti nelhaly“. V myšárně již seděl Honza Keller s Honzou Dědičem. Ben vybalil nákup, ale hlavní suroviny – chleba a víno – měli přivézt Michal s Klárkou. K večeři v myšárně tedy musela stačit Benova půlka chleba, k pití Honza Keller donesl štěně s pípou, kterou si s Martou nadělili k Vánocům. Michal s Klárkou přijeli pozdě a nákup už nestihli, cestou se aspoň stavili v Doubravníku pro pivo. Zato ale dovezli Ondřeje s Klárkou P. Klárka D. místo klasické večeře tedy uvařila alespoň těstoviny, ale Ben koupil nějaké levné a blbé. Poté se až do pozdní noci diskutovalo, předními řečníky byli hlavně Franta s Honzou Kellerem, řešilo se hlavně, jak stát podráží nohy malým podnikatelům, místo aby jim pomáhal, elektronická evidence tržeb atp. Tento Zbytov byl výjimečný dvěma ne příliš pozitivními skutečnostmi: zaprvé přijelo snad nejméně lidí v historii, zadruhé se ani jeden večer nezpívalo. O to více se však diskutovalo a nějakou shodou náhod došlo dokonce i na dnes již klasické zbytovské problémy, např. jestli je možné v padajícím výtahu vyskočit (v rámci fyzikální debaty v sobotu večer se řešila např. i otázka jak se mění noční obloha při plavbě oceánem po rovnoběžce).

Protože brigádníků bylo málo, dělaly se v sobotu jen ty nejzákladnější zbytovské práce, tj. sekání dřeva a hrabání kdekoli. Kolem jedenácté přijel vypomoci Krokodýl. Ve tři čtvrtě na dvanáct se na Zbytov přijeli podívat Anička a Vojta Esterlovi s dětmi a zdrželi se asi do tří hodin. Filípek po obědě všechny přítomné překvapoval a udivoval svojí znalostí značek aut s překladem do znakového jazyka. Odpoledne odjeli Doleželovi a Klárka s Ondrou, též i Krokodýl. Během soboty naopak přijeli David Koňař a Martin Hulánek zvaný Šťovík. Besedovat přijel Ivan Bartoš, šéf pirátské strany (původně snad plánoval i přespávat, nakonec ale spěchat zpátky za rodinou), který zázračně kývnul na přímé Honzovo oslovení nedlouho před Zbytovem. Naštěstí byl Honza Keller dopředu informován, že přijede málo lidí, a sehnal v okolních obcích zdatný kompars, který zaplnil téměř celou kuchyň a navíc někteří jeho členové pokládali Bartošovi dobré otázky. Tématem byla informační gramotnost atp., ale diskuse se přirozeně svezla k reálné politice a různým historkám o Okamurovi, Babišovi, kauzám na pražském magistrátu, kde Piráti sedí, aj. Bartoš se ukázal jako zábavný společník a ukecaný řečník, mluvil bez přerušení několik hodin a i po skončení oficiálního programu a odjezdu stafáže dál pokračoval v povídání během klasické zbytovské večeře v myšárně i po jejím skončení.

V neděli se po delší době jelo do kostela do Veselí a Ben poté prohlásil, že zpěv ve veselském kostele by měl být zapsán na seznam nehmotných kulturních památek UNESCO. Odpoledne jeli Kellerovi do Brna na uvedení cyklu Otče náš Aleny Jelínkové (kvůli kterému zcela nesmyslně strávil v Brně celý víkend Malý vlk), brigádníci ze Zbytova se s nimi svezli a brali i jednu paní ze sobotního komparsu, která byla dopoledne i v kostele. „Ta paní je teď všude,“ poznamenal Kurt.

Žádné komentáře:

Okomentovat