středa 6. dubna 2011

Sylvie Krobová - Hej

Šansoniérka Sylvie Krobová se rozhodla svoji třetí desku (po deskách Stín a Svět podivínů) nahrát živě a dokonce s malou kapelou, kterou tvoří Tomáš Alferi (piano, akordeon), se kterým spolupracovala už na předchozím albu, a Petr Tichý (kontrabas). Deska se jmenuje Chvilka co se chytí a na webu Sylvie Krobové je ke stažení singl Hej.



Živá nahrávka a ještě s kapelou: niterný šanson, srovnatelnými s předchozími opusy Krobové, dostává najednou obrovské grády. Text je zajímavý, s „pointou“ vyzrazenou v průvodním slově, což ho ale samozřejmě neoslabuje (jsem radši, když ho během poslechu můžu i číst, takže hodnocení ode mne dnes nečekejte). Nakonec jediným potenciálně diskutabilním místem je poznávací znamení Sylvie Krobové - její charakteristický zpěv (ve kterém se odráží, že Krobová je vystudovaná operní pěvkyně). Mj. v tom je ale Krobová výrazným zpestřením české písničkářské scény, kterou se tak rád zabývám právě kvůli takovýmto osobnostem. Osobnostem, které mají potřebu něco sdělovat a neřeší, jestli to bude nebo nebude líbivé. A jejichž způsob projevu se posluchačům buď líbí hned, ale častěji se k němu musí nějak dopracovat a nutí je vůči němu zaujmout nějaké stanovisko.

Průvodní slovo je roztomilé a tím, že je vlastně vloženo do předehry, stává se součástí písně, a snad tedy nebude moc vadit při opětovných posleších alba, jak to tak u živých desek někdy bývá. Druhým aspektem pak je potlesk, zde až frenetický, což je pochopitelné na místě, nahráno na desku to zní trochu nepatřičně.

Žádné komentáře:

Okomentovat