sobota 10. června 2017

Jarda Svoboda + Caine-Mi, Slatiňany 2017

V neděli 4. června 2017 se odehrál dvojkoncert písničkářů Jardy Svobody a Caina v evangelickém kostele ve Slatiňanech v rámci cyklu koncertů „Radosti života“, který pořádá chrudimský evangelický sbor, potažmo Tomáš Lavický, „ředitel“ festivalu Otevřeno Jimramov. Skoro jsem to nestihl, přejížděl jsem s mamkou z Vysočiny, ale nakonec jsme dorazili těsně před začátkem prvního bloku, ve kterém hrál Jarda Svoboda sólo na místní harmonium. Po něm pak vystoupili Caine-Mi, tedy Caine s Assou.

Jardu jsem naživo neviděl téměř rok od loňského červnového koncertu Trabandu v Brně. Nějak se mi stále nedaří zastihnout ho s jinými skupinami jako Holy Fanda and The Reverends či Květovaný kůň a zažít jeho sólové vystoupení se mi nepoštěstilo už strašně dlouho.

Jarda začal dvěma trabandovskými písněmi Mluv se mnou miláčku a Kantorovy varhany, základ koncertu pak byl repertoár z jeho sólového alba včetně staršího songu Moje volba, který jsem poprvé slyšel v září 2006 v Novém Městě na Moravě v rámci festivalu v Křídlech. Zazněla také nevydaná Šťastná hvězda, další ze starých písní, které Jarda hrával už na svých prvních koncertech s harmoniem. Zavzpomínalo se i na Otcovy děti písní Já jsem s tebou. Jako přídavek pak Lavickým věnoval píseň Milovaný syn. Z harmonia, na které skoro nikdo nehraje, učinil koncertní nástroj a zhruba čtyřicítka diváků byla, myslím, dosti spokojená.

Po krátké přestávce nastoupili Caine-Mi, které poslední dobou už také moc často nepotkávám. Hráli dost písniček, které jsem neznal, ale zazněly také vcelku staré hity Jako či mírně novější Myšionáři (hned na úvod) a Gastronomické zprávy Apokalypsa!. Ze sedm let starého „nejnovějšího“ alba zahráli např. Kolumbus, co sny o moři tvoří neobjevenou zem. Asi je čas na nové album!

Fotky budou.

Jarda Svoboda, Slatiňany 4. června 2017: Mluv se mnou miláčku, Kantorovy varhany, K horám, Slova, Svatební píseň, Kristýno!, Moje duše ví o té tvé, Otče ohně, Moje volba, Šťastná hvězda, Já jsem s tebou, Milovaný syn. + Caine-Mi

sobota 25. března 2017

Nádražky, podzim 2016: sever Čech

Viselo to ve vzduchu už dlouho. Po tolika s přehledem naplánovaných a s ještě větším přehledem uskutečněných tour po nádražkách (je třeba si uvědomit, že při uskutečňování plánu se vypije víc piva než při plánování, o to je návštěva správných nádražek a včasný návrat domů obtížnější), které pod Kurtovým vedením vznikly již v roce 2011, na to prostě muselo zákonitě dojít. Po prozkoumání všemožných z Brna dostupných regionů (záměrně zatím vynecháváme potenciální tour po trati na Jihlavu a po trati na Českou Třebovou, místní nádražky tak nějak už trošku známe z jiných výletů a pro tour po nádražkách Kurt raději vybírá exotičtější destinace), tomu nebylo vyhnutí. Prostě to nešlo neuskutečnit. Doba již dozrála. I my jsme již dozráli a posbírali nějaké ty zkušenosti (a jak víme, nejcennější zkušenosti jsou ty životní). Dokonce i Kurt – netušíme, jak to dělá – stále zdokonaluje své plánovací a rešeršní schopnosti, nyní využívá dokonce i jakýchsi německých webových stránek o českých nádražkách. Zkrátka bylo jasné, že to brzy přijde. A když už to má přijít, kdy jindy než při jubilejních desátých nádražkách? O čem že tu vlastně píšu? No přeci o dvoudenní tour po nádražkách s přespáním!!! Přátelé, jsem dojat. To tu ještě nebylo. A nejen, že to Kurt dokázal naplánovat, my jsme se skutečně 26. listopadu 2016 vydali na cestu, vše řádně dle plánu objeli, viděli, zdokumentovali, ohodnotili, v pořádku se vrátili a nyní o tom vydávám svědectví. Nevěříte? Nedivím se vám, ale čtěte dále. A nebudu se divit, když budete během čtení nevěřícně zírat, on by zíral i pan Phileas Fogg a to je panečku nějaký cestovatel!

Kurt se pro tyto jubilejní a zároveň přelomové nádražky vytasil s velmi lákavou cestou Brno – Děčín – Úštěk – Rumburk – Česká Lípa – Brno a jeho léty vytříbený čuch se ukázal být opět přesný: strávili jsme dva dny v nádherných nádražkách. Že se děje něco speciálního, bylo jasné už s předstihem, kdy jsme si v internetové anketě dobrovolně stanovili čas odjezdu na zcela zabijácký čas 4:31, takhle brzy jsme z Brna na nádražky nikdy nevyjížděli. Kupodivu se nám daří vstát a skutečně z Brna vyrážíme, tentokrát jedeme v této sestavě: Kurt, Franta, Eva, Robert, já a poprvé se nádražek účastní také Pepina, která hned za Prahou, v čase 7:34 utváří svůj rekord v nejčasnějším pivu, když se k nám přidává v pití kolovací 15°. Do Prahy s námi shodou okolností jede i Fili, která na rozdíl od nás tuto cestu váží z pracovních důvodů. V Praze se připojuje Lucka a kormidlo naší pouti stáčíme na sever.
Náš vlak bohužel z nějakého důvodu před Ústím asi půl hodiny stojí a my tak přijíždíme s tak výrazným zpožděním, že se už nestíháme přemístit do nádražky na západním nádraží. Chudák Kurt si rve vlasy, protože tím vlastně trochu ztrácí opodstatnění náš časný výjezd z Brna a mohli jsme zůstat u klasického vlaku 5:38, který při tour po nádražkách, na které z Brna vyjíždíme směrem na Prahu, obvykle využíváme. Ale jsme již zde a tak rychle vyrážíme do Děčína.

1. Děčín
Brno hl. n. 4:31 – Praha hl.n. 7:08, RJ 580 Leoš Janáček
Praha hl. n. 7:27 - Ústí nad Labem hl. n. 8:41, R 614 Ohře
Ústí nad Labem hl. n. 9:18 - Děčín hl. n. 9:34, Os 5276 Vánoční kometa
původní plán:
Ústí nad Labem hl. n. 8:58 - Ústí nad Labem západ 9:00, Os 6822
Ústí nad Labem západ 9:55 - Děčín hl. n. 10:24, Os 6803

Hned první nádražka této velkolepé tour je hodně zajímavá. Především je patrová, dole se nachází klasická restaurace, díky tomu, že zde máme o hodinu víc času oproti plánu, se po čase přesouváme i nahoru, kde je kavárna, snadno se tu ale boříme do sedaček, což nás trochu uspává. Ve spodní části, kde sídlí restaurace, je v nabídce plno jídla, sedí tu štamgasti, kteří si už poněkolikáté objednávají malá piva a pingla oslovují „pane hoteliér“, i rodina s děckama.
Kurtovo hodnocení: **** z 5


2. Bohušovice nad Ohří
Děčín hl. n. 11:24 - Bohušovice nad Ohří 12:04, R 683 Střekov
V Bohušovicích nás čeká další pěkná zastávka. V nádražce opět sedí pár štamgastů, je tu kulečník, televize je naštěstí vypnutá, i tak ale poutá pozornost, protože je za ní podivuhodný chuchvalec různých drátů. U stropu je pozoruhodná vzduchotechnika. Umělecké prvky na zdech Robert případně nazývá „galerií dvou obrazů“. Diskutujeme o nich, jejich styl Kurt nazve „abstraktním expresionismem“. „Bacha, ať ti tady nedaj do držky,“ krotí Kurta s obavou v hlase Eva. Z výsledného hodnocení Kurt ubírá půl hvězdy kvůli plakátu na koncert skupiny Ortel na dveřích.
Kurtovo hodnocení: ****


3. Lovosice
Bohušovice nad Ohří 13:21 - Lovosice 13:29, Os 6912
V Lovosicích vládne milý nevkus zahrnující umělé květiny, záclonky, závěsy či obrazy na stěnách. Eva si ode mne půjčuje foťák a záslužně čile dokumentuje. Nádražka je rozdělena na hospodu a bistro.
Kurtovo hodnocení: ****


4. Litoměřice horní nádraží
Lovosice 14:36 - Litoměřice horní nádraží 14:48, Os 6161
Přesouváme se přes řeku do Litoměřic, kde nás vítá téměř zaplněná nádražka, s podivem si všímáme, že je zde netypicky početné dámské obsazení. Hospoda je dělená na kuřáckou a nekuřáckou část, ovšem v nekuřácké jsou automaty, a tak je tam zakázán vstup osobám do 18 let. V nádražkové logice nelze mít sebemenších námitek. V jedné z odlehlejších částí hospody někdo vynaložil snahu vytvořit hipsterský koutek. Tak jako jinde i zde se s obavami ptáme hospodského, jestli mu nezkomplikuje život EET a nebude muset zavřít, což bychom skutečně neradi, on ale odpovídá, že ne, ale že Babiš je čurák.
Kurtovo hodnocení: **** 1/2


5. Úštěk
Litoměřice horní nádraží 16:16 - Úštěk 16:43, Os 6109
Hodně kvalitní zastávku na naší cestě skýtá Úštěk. Je zde útulná nádražka s kamínky, v televizi běží Hercule Poirot, na zdi je obraz Macha a Šebestové. Jsou zde zasloužilí štamgasti, ale stůl tu má i místní omladina. Znenadání k našemu stolu přijde drobný pán s čelovkou a pracovními rukavicemi a ptá se: „Prosím vás, vypadám jako krtek?“ Když mu to potvrdíme, spokojeně odchází. Před naším odchodem si v rohu ještě všímáme zajímavé nástěnky se spoustou dosti nesourodých fotek všemožných známých osobností (jsou zde vedle sebe např. Marta Kubišová, hokejista Franta Kaberle, Jan Zrzavý, Marie Rottrová, Jan Tříska, zpěvačka Helena Zeťová či Jiří Žáček). Jeden ze štamgastů, vyhotovitel nástěnky, nás ochotně zasvěcuje, že na nástěnce je rozpis dní na celý listopad a u každého dne je na fotce někdo, kdo má zrovna narozeniny. „Každý den je co slavit,“ uzavírá svůj výklad. Vzhledem k tomu, že jsme přiznali, že jsme z Brna, osazenstvo nádražky se s námi pak loučí zvoláním: „Pozdravujte Donutila a Menšíka!“
Kurtovo hodnocení: *****


6. Česká Lípa
Úštěk 18:44 - Česká Lípa hl. n. 19:23, Os 6111
Když nastupujeme do vlaku, trochu se ve dveřích srazíme s nějakým chlápkem, který míří na záchod. Chlápek kontruje: „My jsme taky veselí, ale když je plnej močák, tak jde sranda stranou.“
Při přestupu v České Lípě objevujeme na totálně rozbombeném nádraží stylový kiosek, kde je dokonce pár míst k sezení! Dáváme kolovací pivo a nevěříme svým očím.
Kurtovo hodnocení: vymyká se hodnocení


7. Rybniště
Česká Lípa hl. n. 19:41 - Rybniště 20:25, R 1102
Dnešní část výpravy uzavíráme v hospodě v Rybništi, která je kousek cesty z nádraží, že už ji nepovažujeme ani za nádražku třetí kategorie. Kurt tedy nehodnotí. Ale je zde milá obsluha a když pak odcházíme na vlak a zjišťujeme, že má půl hodiny zpoždění, vracíme se v mrazivé noci ještě aspoň na panáka a vítají nás s pochopením a otevřenou náručí.

8. Rumburk
Rybniště 21:19 - Rumburk 21:31, Os 6664
Přespáváme v Rumburku u rodiny Eviny sestry. Je zde o nás luxusně postaráno a doufáme, že děti z nás nebudou mít trauma na celý život. Po snídani však již nadšeně pospícháme do místní nádražky. Jako zcela případný se ukazuje nápis na baru „vstávat, opilci! Máte znovu nalito“. Rumburská nádražka se vyznačuje především dechberoucí sbírkou zaprášených kšiltovek pověšených na stěnách.
Kurtovo hodnocení: *****


9. Jedlová
Rumburk 10:14 - Jedlová 10:42, Os 6657
Třetí pětihvězdičková nádražka v řadě: ano, tento výlet byl skutečně výživný. Jedlovou už většina výpravy znala z letního puťáku (který jsem žel kvůli práci musel vynechat) a tak se sem všichni těšili. Co k tomuto skvostu mezi nádražkami říct? Celé nádraží pojmenované podle hory nikoli podle obce či vesnice leží na samotě v lesích mezi kopci a zde na této samotě funguje nádherná nádražka. V kamnech se topí, lavice podél zdí, hlášení nádražního rozhlasu zavedené přímo do restaurace, televize tu sice je, ale naštěstí je vypnutá. Obědváme a je z toho skvělá žranice (Kurt moc dobře věděl, na jaký čas má naši zastávku zde směřovat). Přijíždí vlak, nádražka se zaplňuje. U vedlejšího stolu sedí patrně nějací Němci, přemýšlíme, jestli to nejsou samotní redaktoři toho německého webu o českých nádražkách!
Kurtovo hodnocení: *****


10. Jablonné v Podještědí
Jedlová 12:50 - Česká Lípa hl. n. 13:24, Os 6027
Česká Lípa hl. n. 13:41 - Jablonné v Podještědí 14:19, Os 6609

Opět přestupujeme v České Lípě a využíváme to k návštěvě kiosku.
V Jablonném zjišťujeme, že otevřeno je až od tří, neplánované volno tedy využíváme k malé procházce k bazilice a obdivujeme první české dynamické baroko. Po návratu k nádraží jsme v nádražce sami, pijeme dobré pivo Bakalář z Rakovníku. Mírně se pozastavujeme nad přetvořením kulečníkového stolu v normální stůl.
Kurtovo hodnocení: ****


11. Doksy
Jablonné v Podještědí 15:44 - Česká Lípa hl. n. 16.21, Os 6610
Česká Lípa hl. n. 16:24 - Doksy 16:39, R 1109

Opět přesedáme v České Lípě, ale kiosek tentokrát vynecháváme, aby z nás zde neměli šok. Přesouváme se do Doks. Místní nádražka má (tak jak to máme rádi) podobně jako např. ta ve Všetatech zahrádku, která zabírá část peronu pod střechou, nyní sedíme ale samozřejmě uvnitř. V nabídce je kupř. velký rum za 16 korun. Je zde vcelku plno, na baru je úplně ožralej štamgast. Po hodině sezení v této nádražce prohlašuje Robert: „Vážení, je to tady můj nový domov.“
Kurtovo hodnocení: ****


12. Brno
Doksy 18:40 - Kolín 20:11, R 1111
Kolín - Brno hl. n. ???

Cestu do Kolína v motorovém rychlíku narvaném studentstvem trávíme v euforické náladě v „kabině strojvedoucího“, která, když je umístěna uprostřed soupravy, je normálně průchozí. Do Kolína přijíždíme se zpožděním a vidíme, že na vedlejším nástupišti stojí (patrně též zpožděný) railjet na Brno. V rychlosti se loučíme s Luckou, která pokračuje do Prahy a naskakujeme do vlaku. Railjet je bohužel uzpůsoben k přepravování businessmanů, nikoli vykalenců, nakonec ale nacházíme docela dobré místo v koutku pro kočárky a úspěšně dorážíme domů. Máme za sebou velmi zdařilou tour plnou kvalitních nádražek a já mám tuchu, že příště to bude Kurt chtít opět uspořádat dvoudenní, máme se tedy na co těšit!

Kompletní fotodokumentace zde.

Nádražky, jaro 2016: na jih od Prahy

Deváté nádražky – to už je více než slušná tradice! Zvlášť tehdy, pomyslíme-li, že všechny naplánoval a vedl jeden člověk: Kurt, který se za ta léta vypracoval v takového znalce nádražkové problematiky a geniálního stratéga a plánovače, jakého svět snad ještě nepoznal. Je pravdou, že k dosažení jeho vzorů, lidí kolem „bulvárního life style magazínu“ Vágus.cz, mu zbývá ještě vydat několik knih a uspořádat výlet do Indie, již nyní ale můžeme říct, že jím vedené tour po nádražkách, kdy se během jednoho dne stihne objet několik těchto pohostinských zařízení, jak je popisují mé zápisky zde na Bločku, jsou naprosto unikátní a možná nám samotným, kteří na nich Kurta doprovázíme, nedochází, na jak významné události se svou obyčejnou přítomností a pitím piva spolupodílíme. Napadá mě např. přirovnat nás k hamburským posluchačům Beatles nebo (abych zůstal ve stejném roce) k návštěvníkům malého divadélka kdesi Ve Smečkách, kde parta podivuhodných mužů zpívá „Ten, kdo leze po žebříku, ten má vlastně velkou kliku, že se pod ním v okamžiku neprolomí žbrdlení“.
Zkrátka – tour po nádražkách je už tak zavedená značka, že si může dovolit jistou diverzifikaci, aniž by tím ohrozila svou podstatu. Od nádražek-speciál na podzim 2013, kdy jsme objeli téměř všechny pražské nádražky, se stalo tradicí, že na nádražky pod Kurtovým vedením jezdíme 2x ročně, jednou na jaře a jednou na podzim, jednou nohou již v adventu. Zatímco ty výpravy v podzimních plískanicích se Kurt stylově snaží vést do ne příliš utěšených míst (např. Třinec), kde pak člověka v nádražce zahřeje nejen oheň v kamínkách, ale též i společenství štamgastů, na přelomu jara a léta se snažíme spíše jezdit do turistických destinací a vychutnávat zase trochu jinou tvář nádražek. Tak to bylo na naší tour 21. května 2016 do krajin na jih od Prahy, kdy jsme většinu času strávili na zahrádkách, což bylo do té doby na nádražkách spíše výjimečné. I tak to ale bylo moc pěkné a poučné cestování.

1. Davle
Brno hl. n. 5:38 – Praha hl. n. 8:08, IC 578 František Kmoch
Praha hl. n. 8:25 – Davle 9:12, Os 9055

Z Brna vyrážíme v početně malé, ale jinak velmi silné sestavě: otcové zakladatelé Kurt s Honzou, který si na nádražky udělal po delší odmlce čas ve svém přeplněném programu, Franta a já. V Praze se připojuje Lucka a do Davle vlakem, kterým již odjíždíme na další štaci, se zpožděním způsobeným pozdním odjezdem ranního vlaku z Jihlavy, klasicky dofrčela Eva. Cestou do Prahy někde u Kolína se v našem InterCity přesouváme do jídelního vozu, což je u nádražek, které začínají cestou z Brna na Prahu již skoro tradicí. Honza má na sobě své červeně pruhované námořnické tričko, existuje tedy 33,3333333333% šance, že se vydal na nádražky v obleku, ve kterém se ženil. (Prý má stejná trička dokonce čtyři, ale na jednom je flek.)
V Davli nás nepříjemně překvapuje zavřená nádražka, což je výrazná skvrna na jinak pěkném letovisku. Uvnitř sice sedí nějaký nerudný týpek a nějaký jeho kamarád na zahrádce má dokonce i nalito, hlásí ale nekompromisně: „Zavřeno!“ „Kdy budete otevírat?“ ptá se Honza s nadějí v hlase. „Budu!“ zní odpověď. Též blízký stánek je zavřený, ač podle Kurtových pečlivých rešerší měl být normálně v provozu. „Mám ještě zavřeno, včera jsem tu byl do dvou do noci,“ zní oficiální zdůvodnění. Přijeli jsme evidentně v nevhodný čas, smutně usrkáváme lahváče koupené v městečku na druhém břehu řeky.


2. Prosečnice
Davle 10:10 – Prosečnice 10:36, Os 9057
původní plán: Davle 10:10 – Jílové 10:28, Os 9057
a Jílové 11:02 – Prosečnice 11:09, Os 9059

Po nevydařeném začátku v Davli umocňuje naši bezmoc, když vlak neuvěřitelně šouravou jízdou kolem Luk pod Medníkem (jinak velmi pěknou krajinou) nabírá obrovské zpoždění a my se rozhodujeme upravit původní plán a nevystupovat v Jílovém, abychom stihli alespoň nádražku v Prosečnici. Ta nám ale všechna příkoří toho dopoledne plně vynahrazuje! Sedíme na zahrádce, i když vevnitř to vypadá také pěkně a je tam i několik místních štamgastů, a plnými doušky vychutnáváme naprostou pohodu toho místa. Pijeme pivo, obědváme, obsluhuje nás milá servírka, možná Ukrajinka s půvabným přízvukem.


3. Jílové
mimo jízdní řád
Naše cesta do krajů na jih od Prahy má jakési dvě osy: první ve směru na Benešov (ovšem po trati přes Vrané nad Vltavou), druhou pak ve směru na Beroun. Návrat z první části zpátky do Prahy už už vypadá vcelku neúspěšně (pouze jedna nádražka, i když dobrá), když v tom nám najednou opětovné zpoždění podává pomocnou ruku: v Jílovém u Prahy jsme informováni vlakvedoucím, že zde budeme čekat na protijedoucí zpožděný vlak. Nečekáme na nic dalšího (a nutno říct, že s námi i další spolucestující) a mizíme za dveřmi Občerstvení U Pešoura. Podle původního plánu jsme zde měli strávit více než půl hodiny cestou do Prosečnice, pijeme s povděkem alespoň tři kolovací piva a pak utíkáme zpět do našeho vlaku. „Dobří holubi se vracejí,“ komentují to nějací spolucestující, kteří se nedali zlákat krátkým pobytem v nádražce a místo toho tvrdnou v čekajícím vlaku.


4. Černošice
Prosečnice 11:41 – Praha hl. n. 13:05, Os 9058
Praha hl. n. 13:47 – Černošice 14:08, Os 8836

Smůla se nás ale drží i dál, ale my si užíváme pěkného jarního dne a téměř nám to nevadí. V Černošicích je totiž nádražka třetí kategorie (dle klasifikace redakce Vágus.cz) sice otevřená, ale „ještě nedovezli pivo“. Kupujeme si tedy aspoň panáky fernetu a sedáme si do jakéhosi podivného „lesoparku“, který žel při nejlepší vůli nejsme schopni nazvat zahrádkou hospody. Klábosíme ale a je sranda. Eva se odváží vydat se v této hospodě na záchod, ale je ucpanej. Po jejím návratu pingl věší na jeho dveře nápis „mimo provoz“, což od něj tedy není moc galantní. Při nastupování do vlaku míjíme na nástupišti filozofa Jana Sokola.


5. Zadní Třebaň
Černošice 14:38 – Zadní Třebaň 14:53, Os 8838
V Zadní Třebani si vysloveně lebedíme. Sedíme na zahrádce u perónu, dáváme si utopence, hermelíny či zavináče (Honza), pijeme pivo Konrád za sedmnáct korun českých. Jídlo i pití je nám podáváno stylově okénkem. Vevnitř se ale patrně dějí podivuhodné věci, které by se v případě našeho navštívení zdejší nádražky během podzimní „indoorové“ tour jistě staly středobodem mého vypravování. Hned zpočátku se Honza jde podívat dovnitř, jak je to tady s obsluhou, a vrací se se slovy: „V rohu u džuboxu spolu tancují dva asi padesátiletý chlápci.“ Také Kurt se ze záchodu vrací s očima navrch hlavy a s historkou: Záchody se v nádražce nacházejí v malé místnůstce okupované dvojicí štamgastů (víc lidí se tam nevejde) a Kurt musí drahnou chvíli čekat venku, dokud jeden štamgast tomu druhému řádně nevysvětlí, že nemá hanlivě mluvit o Maďarech, protože jde o národ, který si – na rozdíl od nás – dokázal skrze rakousko-uherské vyrovnání vydobýt určitou míru samostatnosti v rámci habsburské monarchie. Terpve po skončení přednášky vypointované slovy „Takže pozor na Maďary!“ se učitel a žák odebírají zpět do lokálu a Kurt se může jít vyčůrat.


6. Srbsko
Zadní Třebaň 16:23 – Srbsko 16:31, Os 8844
Opět se kvůli zpoždění vlaků musíme odchýlit od původního plánu, který zahrnoval Beroun a Hanákovu nádražku v Nižboru. I když oceňujeme, jaké výletní místo dokázal z nádražky Tomáš Hanák udělat a rádi bychom to viděli na vlastní oči, pro tentokrát se v nastalém časovém presu uchylujeme do Srbska, i když je zde „pouze“ nádražka třetí kategorie. Stále dáváme radši přednost autenticitě. Opět zde ale skládám poklonu organizátoru Kurtovi, jehož povědomí o nádražkách je tak široké, že je schopen při nutnosti měnit plány (většinou kvůli zpoždění vlaků) zařadit zcela jiné nádražky a to tak, abychom se stihli v pořádku vrátit domů do půlnoci (jak nakazují síťové jízdenky, které při našich cestách používáme). To vyžaduje již skutečně rozsáhlou znalost nádražek, tratí, železničních uzlů a tak podobně! Obdivně se vyjadřuje i druhý ze zakladatelů putování po nádražkách Honza: „Jak hluboké je podhoubí Kurtova plánování, že generuje plány nové a nové!“
V Srbsku je hospoda kousek cesty od trati, za vodou, možná i starší než samotná trať. Jede tu wi-fi, sledujeme s nadšením, jak Finové poráží Rusy v semifinále mistrovství světa.


7. Praha - Smíchov
Srbsko 17:50 – Praha-Smíchov 18:28, Os 8853
Dnešní mírně odlišné (často sedáme na zahrádkách, využíváme i nádražky třetí kategorie, i když na jiných tour výrazně upřednostňujeme první kategorii, tj. nádražky umístěné ve výpravní budově; z toho důvodu Kurt mimořádně ani nehodnotí kvalitu nádražek a nehvězdičkuje), ale velmi pohodové nádražky završujeme na Smíchově, který nám, jak si možná vzpomenete, utekl při našich pražských nádražkách-speciál. Z restaurace je výborný výhled do haly včetně výhledu na zhulence (jen se podívejte, kam a jak upírají své pohledy) a chlápka s dlouhou rukou na socialistické fresce, místní mladej pingl bohužel razí zásadu, že hned na začátku je potřeba sprdnout hosty (Honza si dovolil půjčit židli bez optání). Uprostřed restaurace je epesní váza květin na jakémsi sarkofágu, mírně navátí se ptáme pingla, kdo je v sarkofágu pohřben, pingl zírá nechápavě. Nakonec se ukazuje, že sarkofág je pouze kryt schodiště z nádražky do haly.


Brno hl. n.
Praha-Smíchov 19:33 – Praha hl. n. 19:41, Rx 765 Kynžvart
Praha hl. n. 19:52 – Brno hl. n. 22:22, IC 581 Leoš Janáček

Loučíme se s Luckou a vracíme se do Brna. Příští nádražky budou jubilejní desáté, Kurt už plánuje rozsáhlý výlet dokonce s přespáním!

Kompletní fotodokumentace zde.

úterý 14. března 2017

Podzimní Zbytov 2016

Podzimní Zbytov roku 2016 začal tak, že se Ben potkal s Pepinou na brněnském hlavním nádraží a v 15:53 se vydali vlakem do Bystřice nad Pernštejnem. Na Lesné přistoupili Franta s Kurtem a Kurt vytáhnul z krosny lahváče. Po přestupech v Tišnově a v Nedvědici se prošli ztemnělou Bystřicí až k „zahradnictví“ na přímý autobus do Strachujova s příjezdem v 18:09. Ve Strachujově pak zapadli do hospody. Kromě Franty tu všichni byli poprvé, konečně tedy využili časného příjezdu k návštěvě tohoto legendárního místa. Zpočátku tam seděli jen dva chlapi, pak se ale místnost dosti zaplnila a v kamínkách se rozhořel oheň. U jednoho stolu chlapi mastili karty, jeden místní dobrák se chlubil čerstvě vypálenou slivovičkou, kterou naléval i našim cestovatelům. Bylo rozhodnuto, že počkají na Domču, která měla přijet druhým strachujovským expresem. Ben volal Honzovi na Zbytov, aby neměl starost, že nikdo nepřijde (bylo totiž přihlášeno rekordně málo lidí, jen něco přes deset, z nichž asi 3 se ještě v posledních dnech před Zbytovem omluvili), Honza pak ale říkal, že kdyby věděl, že se výprava v hospodě zdrží tak, jak se nakonec zdržela, vydal by se za nimi. Domča nakonec skutečně dojela (v hospodě ve Strachujově se tedy sešla kompletní Elgartka), ale poněkud komplikovaněji než bylo v plánu a se zpožděním, do příjezdu Lucky do Jimramova klasickým busem z Prahy už tak nezbývalo mnoho času. Bylo tedy rozhodnuto, že jí ostatní půjdou naproti, než se ale zvedli, vypili další rundu slivovice a vyšli z hospody, Lucka už stála přede dveřmi. I vydali se všichni na Zbytov, kam dorazili někdy kolem půl desáté. Kurt pěl ódy na strachujovskou hospodu, ve kterých bylo hlavním refrénem zvolání „pověsti nelhaly“. V myšárně již seděl Honza Keller s Honzou Dědičem. Ben vybalil nákup, ale hlavní suroviny – chleba a víno – měli přivézt Michal s Klárkou. K večeři v myšárně tedy musela stačit Benova půlka chleba, k pití Honza Keller donesl štěně s pípou, kterou si s Martou nadělili k Vánocům. Michal s Klárkou přijeli pozdě a nákup už nestihli, cestou se aspoň stavili v Doubravníku pro pivo. Zato ale dovezli Ondřeje s Klárkou P. Klárka D. místo klasické večeře tedy uvařila alespoň těstoviny, ale Ben koupil nějaké levné a blbé. Poté se až do pozdní noci diskutovalo, předními řečníky byli hlavně Franta s Honzou Kellerem, řešilo se hlavně, jak stát podráží nohy malým podnikatelům, místo aby jim pomáhal, elektronická evidence tržeb atp. Tento Zbytov byl výjimečný dvěma ne příliš pozitivními skutečnostmi: zaprvé přijelo snad nejméně lidí v historii, zadruhé se ani jeden večer nezpívalo. O to více se však diskutovalo a nějakou shodou náhod došlo dokonce i na dnes již klasické zbytovské problémy, např. jestli je možné v padajícím výtahu vyskočit (v rámci fyzikální debaty v sobotu večer se řešila např. i otázka jak se mění noční obloha při plavbě oceánem po rovnoběžce).

Protože brigádníků bylo málo, dělaly se v sobotu jen ty nejzákladnější zbytovské práce, tj. sekání dřeva a hrabání kdekoli. Kolem jedenácté přijel vypomoci Krokodýl. Ve tři čtvrtě na dvanáct se na Zbytov přijeli podívat Anička a Vojta Esterlovi s dětmi a zdrželi se asi do tří hodin. Filípek po obědě všechny přítomné překvapoval a udivoval svojí znalostí značek aut s překladem do znakového jazyka. Odpoledne odjeli Doleželovi a Klárka s Ondrou, též i Krokodýl. Během soboty naopak přijeli David Koňař a Martin Hulánek zvaný Šťovík. Besedovat přijel Ivan Bartoš, šéf pirátské strany (původně snad plánoval i přespávat, nakonec ale spěchat zpátky za rodinou), který zázračně kývnul na přímé Honzovo oslovení nedlouho před Zbytovem. Naštěstí byl Honza Keller dopředu informován, že přijede málo lidí, a sehnal v okolních obcích zdatný kompars, který zaplnil téměř celou kuchyň a navíc někteří jeho členové pokládali Bartošovi dobré otázky. Tématem byla informační gramotnost atp., ale diskuse se přirozeně svezla k reálné politice a různým historkám o Okamurovi, Babišovi, kauzám na pražském magistrátu, kde Piráti sedí, aj. Bartoš se ukázal jako zábavný společník a ukecaný řečník, mluvil bez přerušení několik hodin a i po skončení oficiálního programu a odjezdu stafáže dál pokračoval v povídání během klasické zbytovské večeře v myšárně i po jejím skončení.

V neděli se po delší době jelo do kostela do Veselí a Ben poté prohlásil, že zpěv ve veselském kostele by měl být zapsán na seznam nehmotných kulturních památek UNESCO. Odpoledne jeli Kellerovi do Brna na uvedení cyklu Otče náš Aleny Jelínkové (kvůli kterému zcela nesmyslně strávil v Brně celý víkend Malý vlk), brigádníci ze Zbytova se s nimi svezli a brali i jednu paní ze sobotního komparsu, která byla dopoledne i v kostele. „Ta paní je teď všude,“ poznamenal Kurt.

úterý 28. června 2016

Traband v Brně, červen 2016

Tak se nám tu vyloupl ještě jeden poslední koncert Trabandu v Brně před plánovanou rodičovskou dovolenou (a třetí od konce ze všech naplánovaných), dokonce zdarma v rámci Vaňkovka Festu. Sami jistě pochopíte, že jsem tam nemohl chybět, dorazilo i větší množství brněnských kamarádů, dokonce i Adélka s Danielkou z Miroslavi a Malý vlk až z Chotěboře.

Během předkoncertu písničkáře Reného Součka se prostor ulice Ve Vaňkovce solidně zaplnil a pak už na pódium vylezl Traband a zahrál svůj obvyklý set poslední doby. Čekal jsem, že festivalový program nebude nijak výrazně překvapivý, takže jsem velmi spokojen. Škoda jen horšího zvuku a častého vazbení, které např. zkazilo vrchol koncertu, „refrén“ (on je v té písni jen jednou) písně Tenhleten den, která byla zařazena ke konci programu. Banjista Radim Huml za celou dobu slezl z pódia jen při závěrečné Krasojezdkyni, po které následovaly už jen přídavky Sára a Černej pasažér (na velké naléhání publika Traband na úplném konci přidal ještě jednu píseň, miniaturu Bez tíže).

Na písničky z některých alb nedošlo, ale to bylo lze čekat, zajímavý byl úvod Marie! v pomalejším tempu.

Jana odehrála celý koncert zcela standardně (jen jednou na chviličku odběhla, ale do konce písničky byla zpět), seděla za klávesami i stála s trumpetou, což je při velikosti jejího břicha úctyhodný výkon.

Bylo to skvělé rozloučení a teď už nezbývá než doufat v brzké shledání.

Pár fotek zde.

Traband, Vaňkovka Fest, Brno, 23. června 2016: Orel a panna, Sáro!, Černý kafe, Marie!, Černej pasažér, Krasojezdkyně!, Tak to mám rád, Tichý muž, Indiáni ve městě, Pálíš, doutnáš, nehoříš, Bez tíže, Kantorovy varhany, Pokaždé, když přicházíš, Kabát ´66, Mluv se mnou, miláčku, Do ticha, Tenhleten den, Píseň písní, Písmem klínovým, Vidím tě.

čtvrtek 16. června 2016

Jarní Zbytov 2016

Z Brna jsme měli v plánu přijet dvěma auty, sraz jsme si dali u Janáčkova divadla. Sešli jsme se tam v tomto složení: Franta s Kurtem, Honza Dědič a já. Byla tam také Pepina, ale ta nám bohužel šla jen zamávat (potřebovala něco domluvit s Klárkou). Jako taxi č. 1 přijel Dominik Hodač a Michal s Klárkou hlásili zpoždění, vlezli jsme tedy všichni k Dominikovi a odjeli na Zbytov. Ano, až tak jednoduché to nakonec bylo. Pepina tam ale zůstala čekat na Klárku, jestli se nakonec setkaly nebo jestli tam Pepina čeká dodnes, nevím. Michal s Klárkou pak ještě kupovali u Papouška víno, volali ale Dominikovi, že nemají cash a jestli bychom víno nemohli koupit cestou my. My už ale tou dobou vyjížděli z Brna, tak jsme jim chytře poradili, že je možné vybrat z bankomatu. Ano, i takto jednoduše lze získat peníze.

Mezi prvními na Zbytov dorazil Malý vlk oděný do obleku. Na Zbytov se vyfiknul víc než na jakoukoli svatbu posledních let, kde jsem ho viděl. Z Poličky přivezl Domču, která tam teď přechodně bydlí, a Jesetera, který se tam k nim připojil. Přijeli také Honza s Martinou, Hašlerka s Pecharovic sedmimístným autem z Prahy a Kady. Též několik nováčků přijelo: čas si konečně udělala Klárka Pecharová či Barča Mičková, Helča Est. s sebou vzala svou kamarádku Aničku Otrubovou. Přijel se za námi podíval i místní farář Jára Coufal, hlavně kvůli tomu, aby s Jeseterem domluvil nedělní hraní. Zbytov se totiž termínově shodoval s Moravetzovým varhanickým kurzem, což způsobilo, že v neděli nemohl být přítomen Míra Kadeřávek a Jeseter po mém krátkém naléhání vytrhnul místním trn z paty, když přislíbil přijet a hrát. Stylovým Volvem dorazil též Krokodýl. Hned když jsem vysedal z auta a ono Volvo spatřil, bylo mi jasné, že nemůže patřit nikomu jinému než tomuto slovutnému harmonikáři z Vysočiny. Svoji krátkou návštěvu na Zbytově (před snídaní už zase musel odjet) pojal Krokodýl jako úkol zabavit nás hraním sprostonárodních písní, spustil tedy téměř hned, co jsme usedli v myšárně, dokonce před mým oficiálním zahájením. Když už jsme byli všichni (poslední dorazil tuším Kady) a přišel mezi nás i Honza Keller, musel jsem se s oficiálním zahájením trochu vnutit a tím na chvíli utnout proud Kominíčků, Dráteníků, Bab Blažkových a Vozů od Vimperka. I pro tento Zbytov (tentokrát s velkou Kurtovou pomocí) jsem totiž připravil song (a informace o tom, kde leží mé místo, v kolik bude snídaně apod., musely také zaznít) a sice Ó Honzo zpěv náš důstojný. Takt odmával Jeseter a zdárně jsme to zazpívali, mistr promítač Malý vlk opět točil video. Pak jsem ještě do kulturního programu pátečního večera přispěl přečtením fejetonu Umberta Eka o smrti, čímž jsem připomněl jednak nedávno zemřelého Eka, tak jsem neplánovaně též nastavil zbytovský diskurz, neboť v sobotu večer jsme s hosty několik hodin debatovali právě mj. o smrti a umírání. Více níže. Pak přišla ke slovu opět Krokodýlova heligonka, po přezpívání repertoáru a několika méně známých válů hrál také Honza na kytaru a zpívali jsme dál, přidal se i Hašlerka s baskytarou, došlo i na několik songů Kadyho s Hašlerkou. Hugo nás pozdravoval od Dity, která již podruhé těsně před Zbytovem onemocněla a nemohla přijet, a oznámil zásnuby. Datum svatby připadá na Jimramov, což bylo obsáhle diskutováno.

Nakonec jsem spal na peci, na mém místě, jak jsem ráno zjistil, si hověli Franta s Kurtem.

Ráno jsme se po snídani zvolna pustili do práce. Honza sice tentokrát opět zhotovil rozpis prací, ale nebylo jich moc, což svádělo k zahálce. Holky Lucka, Helča, Anička, Franta, Domča hrabaly kdekoli a rozhrabávaly krtince, Kurt s Honzou vyváželi hnůj ze salaše, Honza Dědič s Jeseterem odklízeli šutry od chaloupky a cihly kladivem rozbíjeli na cestě, Martina s Barčou a Klárkou P. (chvilku jsem pomáhal i já a snad i Honza D.) uklízely větve k ohništi. Malý vlk s Klárkou H. pracovali ve stodole, uklízeli, luxovali, myli okna a zbavovali stodolu nánosů ze zimy. Největší pracovní parta se utvořila kolem dřevěné chaloupky, kde Dominik zarovnával terén a ostatní (Hugo, Štěpán, Hašlerka, později i Honza D., Jeseter a já) odváželi hlínu do bývalého koňského výběhu. Kolem dvanácté hodiny, kdy už většina pracovníků posedávala kolem kamenného stolu, odjeli Honza s Martou do Brna na pohřeb Jana Šimsy. Vzápětí po jejich odjezdu, tj. kolem čtvrt na jednu, přijeli mladí Hájkovi s tím, že Jony by rád též stihnul ten brněnský pohřeb. Nicméně se zakecal, opravil jakési housle, které s sebou vozí v kufru auta, a nakonec i prací přispěl ke zvelebení Zbytova, když se rozhodl vyčistit okap (to, že si k tomu zprvu přinesl příliš krátký žebřík, ho od této bohulibé činnosti neodradilo), takže pohřeb nestihl a odjížděli někdy kolem půl páté do Brna s tím, že rovnou pojedou za babičkou a dědou (ano, myšleni jsou Jitka se Štěpánem). Někdy kolem druhé hodiny byl oběd (klasické těstoviny). Čas do příjezdu hostů využili někteří k procházce po kopcích, kupř. ale já s Kurtem jsme pili u kamenného stolu Tullamorku. Podíval se za námi i Sam Kadeřávek, Malý vlk poskytl k obecnému užití krabici Lega. Ve čtvrt na šest přijeli vzácní hosté – Bára Antonová, předsedkyně Žít Brno, s doktorkou Reginou Slámovou z hospice sv. Alžběty v Brně. Jako doprovod s nimi přijel také Tomáš Růžička. Nejprve jsme povídali venku u kamenného stolu, po setmění jsme se přestěhovali do myšárny, povídalo se několik hodin. Hlavním tématem byla paliativní péče, Bára Antonová popisovala svoji osobní zkušenost s Lucií Prcií Bittalovou. Ke konci už samozřejmě došlo i na jiné věci, politiku Hradu, politiku v Brně atp. Během programu přišla první jarní bouřka a Honza Keller, který se s Martou a dalšími právě vrátil z Brna, pro jistotu vypnul proud. Bouřka ale byla brzy tatam. Honza s Martou pak se svými hosty debatovali u sebe, takže se bohužel nemohli zúčastnit našeho programu. Večer odjížděl domů nejprve Dominik, pak i Michal s Klárkou. Kadymu nebylo nějak dobře a zůstal ve Věcově. K večeři tentokrát nebyly tradiční brambory s tvarohem, ale opět těstoviny, které zbyly od oběda. Pak se klasicky békalo, na kytary hráli Kolib s Jeseterem. Došlo i na zpěvník Nová píseň a hity jako Černá zem atp. Do rána jsme zůstali ve složení Franta, Kurt, Malý vlk a já a mj. jsme vzpomněli velké časy, kdy jsme s Malým vlkem natáčeli filmy.

Ráno jsme jeli do Jimramova, Jára Coufal kázal o Gedeonovi. Pak jsme šli do Bistra a vrátili se trochu poklidit na Zbytov. Rozjeli jsme se pak do svých domovů, já s Frantou a Kurtem jsme ještě využili nabídky Malého vlka a jeli na okružní cestu multiplou nejprve do Poličky, kam jsme vzali Domču a poseděli zde v hospůdce na náměstí, pak na vlak do Žďáru.

čtvrtek 31. března 2016

Traband v Brně, březen 2016

Poslední koncert Trabandu v Brně před plánovanou rodičovskou dovolenou Jany Kaplanové jsem si nemohl nechat ujít. Naposled jsem na nich byl loni v listopadu v klubu Eleven, nyní opět (podobně jako brněnský křest Vlnobeatu a další dřívější koncerty) hráli na Flédě. Koncert byl navíc nahráván pro plánované živé album, po pódiu také běhal kameraman a točil na foťák. Jo, už to bude v červnu 11 let, co jsme se s Kolibem tísnili v narvané Akropoli na koncertu „10 let na cestě“, jehož záznam pak vyšel na DVD. Leccos se od té doby změnilo, ale to by bylo na další článek.

Na Flédu jsem dorazil s Malým vlkem, který kvůli Trabandům přijel až z Chotěboře a zajistil si bydlení co možná nejblíže nádraží, aby ráno co nejsnadněji zase odjel do práce. Ve frontě a potom v kotli jsme pak potkávali další známé: Davida a Jakuba Junovi, Evu Markovou, po letech jsem zase viděl Pášu, dorazil i Honza Kryštof, Malý vlk mě představoval dalším svým známým, kteří se mě ptali pokolikáté jsem už na Trabandech (odpověděl jsem, že asi pošedesáté, ale přesně nevím, budu si v tom muset udělat pořádek), po koncertě jsem také potkal Kevina s Maruškou Piknovou atd.

Traband vylezl na pódium s padesátiminutovým zpožděním (jak je bohužel na Flédě zvykem) a zahájil překvapivě Princeznou Ladou. Následovaly hity Indiáni ve městě a Pálíš, doutnáš, nehoříš a hned se vrhli na aktuální repertoár z Vlnobeatu. Playlist koncertu byl patrně s ohledem na natáčení trochu neobvyklý: Traband hrál téměř výhradně věci z novějších alb. Vlnobeat přehrál z velké části (ovšem opět bez Moje kočka mňoukala), doplnily je hity z Domasa a Přítele člověka, ze starších dob se vyloupla jen Na širém moři. Banjista Radim Huml (s výjimkou asi jedné ze dvou písniček z Domasa z úvodu koncertu) tak byl celou dobu na pódiu, což nebývalo typické. Program založený na Vlnobeatu jsem si samozřejmě hrozně užil.

Zhruba v půlce byla asi čtvrthodinová přestávka, během které vystoupil se třemi básněmi pan řidič (!!!). Toho jsem na pódiu neviděl snad už několik let!

Charakter koncertu ke konci pootočilo uskupení Spálený sušenky, které Jarda pozval na pódium jako náhražku za loňské společné vystoupení na ObrFestu, které narušila bouřka. Došlo tím pádem i na starší hity, Traband s trojicí bubenic zahrál Černý kafe, Tichého muže a Černého pasažéra. Ještě hlouběji do minulosti (vlastně nejhlouběji, jak to jen jde) se pak Traband ponořil v přídavcích (tradičně „jedna rychlá, jedna pomalá“): Orel a panna a Sáro! (kterou Jarda doprovázel netradičně na klávesy, za které se dostal tento večer snad teprve podruhé). Nakonec se tak svého zástupce dočkala všechna trabandí alba.

Opět velmi povedený večírek! Jsem zvědav, jak bude vypadat na albu.


Václavovo závěrečné foto

Traband, Fléda, Brno, 29. března 2016: Orel a panna, Sáro!, Na širém moři, Černý kafe, Černej pasažér, Tak to mám rád, Milovaný syn, Jdu krajinou, Tichý muž, Indiáni ve městě, Pálíš, doutnáš, nehoříš, Kantorovy varhany, Princezna Lada, Romeo a Julie po deseti letech, Muž, který sázel stromy, Pokaždé, když přicházíš, Kabát '66, Trofeje, Mluv se mnou, miláčku, Do ticha, Tenhleten den, Píseň písní, Písmem klínovým, Vidím Tě.